Kwisa – Lodní deník

Stránka první (pravděpodobně napsána až poslední den Kwisy kdesi na nádraží) aneb rozdělení 7mi smrtelných hříchů mezi sedm členů posádky:

1. Smilstvo – Vitouš – u každýho jezu honil
2. Lakomství – Slíva – nechtěla půjčit repelent Vítkovi)
3. Hněv – Dáša – neustálý na Číňana
4. Obžérství – Terka – při otázce: „Kdo bude obžerství?“ se začala smát s plnou pusou
5. Pýcha – Číňan – JE!
6. Závist – Klára – závidí sama sobě, jak dobře se má
7. Lenost – Filip – nepádloval, nevařil

23/7/2012 9:38

ZÁPIS PRVNÍ

Nejde kamera, Filip jako říční vlk zklamal!

Poznatek z prvního vlaku do Liberce, vylité pivo nezodpovědnou výhybkou na oholených nohách pálí. Rozhodčí moc příjemná nebyla.

Znak letošní Kwisy je W (dvojité vé) uděláno z prstů.

Pozn. SEDM – statečných, šťastných, smrtelných hříchů (vítek proti jeho vůli – smilstvo)

24/7/12 čas nevím

Ležíme ve vesnici blízko Lesné. Máme tu krásné místo „U Hrádku“ a jsme tu sami. Řekl nám o něm převtělený Don Pablo Dronte, který nám donesl i dřevo.

První dojmy z Kwisy jsou různorodé, ale doufám že vše proběhne tak hladce jako dnes. Dvojkajaky jsou úúúplně jiné než naše Vydřičky, ale H5N1 vše zvládne.

Děkuji za vše a všem. První noc v Polsku. Dobrou. Klára

(+obrázek z 1. kempu od Terky tuším)

Následuje obrázek z kempu číslo 2 od Dagmarky

Pak následuje obrázek vyobrazení Slívy

Další obrázek nevim od koho 😀 ale je tam pádlo a chlast 😀

Další obrázek – autor neznámý- a nejspíše vyobrazení kosího buzeranství atd 😀

25/7/2012 – asi Terka – čas neznámý

Dnes jsme proplouvali dalším kusem málo moc husté Amazonky! Pluli jsme jako na Gorgonzole a míjeli mnoho (neboli málo moc) larsenů, ani kontra nepomáhalo!Obrovští mega moc komáři nás napadali ze všech stran a sáli naší rumí krev. Když nás nemohli napadat komáři (na slunci)tak nás oblétali mega málo moc saví ovádi.

Včera jsme přetáhli mnoho jezů a skončili na plácku s nově vysetou trávou a mnoha kameny. Klaridž akční totiž vždy vyběhne mezi domy a vybere ten správný, kde nám dají vodu a vlastní vhodný spací plácek.

(Ježiš tady psát! Filip s Dádou zpívaj „Ohm mani pende ohm!“)

Takže jsme včera spali na tom plácku na konci Lubáně. V křoví tam běhal a praskal masový vrah! Ale nakonec se bál že mu Číňan ošuká prdel, tak nás zabít nepřišel. Vyjeli jsme „ráno“ v 10:45 (takže v 11:45). No a jeli tou Amazonkou. Přetáhli jsme opět pár jezů a sjeli asi dvě peřeje. Na jednom jezu byly i larseny!

(sem patří ilustrační obrázek larsenů)

Dojeli jsme konečně do Nowogrodziec (pozn. neboli nosorožec). Tam jsme měli dojet včera! A došli jsme si na oběd. Vítek čekal u lodí, a když jsme se vrátili z hospůdky (kde byl uplně děsně sympatickej týpek, co se mi moc líbil a zavolal nám do půjčovny, protože tý polský paní se nedá rozumět) tak Vítek vypadal jako s neštovicema )protože ho pobodali krvelační komáři).

Tcakže… Toho moc dympatického týpka jsme poprosili, aby zavolal do naší půjčovny. Týpek zavolal a domluvil že nás boss kousek převeze (z Nosorožce do Kliczkow(a). Teď tu sedíme a užíváme boží oheň, místo, alkohol, cigára.

A mám tu napsat: ZALOŽIT WEB www.h5n1.cz  ( popřípaděwww.posadkah5n1.cz)

Vaše Theo

Následuje obrázek Dáda a Slíva u ohně + Filipovy nohy a Theo nohy – ta to asi kreslila

Bez datumu ale pravděpodobně 26/7/2012 a začíná Filip tuším:

Je ráno. Balíme stany, Terka spí. Vše je dokonáno již. Terka se budí. Zakládáme druhý oheň, opékáme buřty, ležíme kolem ohně po pěkně zpocené snídani a Terka začíná balit stan. Když je vše v lodích, i Terka je naloděna, Vítek se rozhodne odnést odpadky do města. Asi po hodině vyplouváme. Nejprve nevíme kterým směrem teče Kwisa, takže házíme kostkou. Jez po 300 metrech nás přesvědčuje o našem správném rozhodnutí. Po přenesení lodí přes písečnou pláž vykoukne zpoza jezu Hastrman. No nic, jedeme.

Máme pouhé tři hodiny do setmění. Kwisa se zařezává do hlubokého kaňonu, navigace se zvyšuje a meandrující řeka táhne lodě do buzeranství. Přijíždíme k písečné pláži plné těhotných žen. Vyženou nás do sklepa, kde prodavačka obklopena lahvemi s lihem nabídne pivo Voják (Wojak) mocný závodník. Po jeho vypití začínám kouřit pod vodou. Po vypití další plechovky řvu na piva : „Vojáci POZOR!“, a vyvolávám u těhotných žen předčasný porod.

Nasedáme do lodí, děti nám skáčou na přídě a zádě a odrážíme se od břehu. Podél řeky jdou průvody s pochodovou muzikou a starosta je vezen na žebřiňáku zapřaženého za voly omotanými fáborky. Když nám zmizí z dohledu, vojáci začínají v mém žaludku vojenské cvičení. Dojedeme do kempu a já trénuji skákání do zákopů s tyčkou u úst. Číňan zaléhá do zákopů a Dáše oteklo voko!

POKRAČOVÁNÍ ODE MĚ – KLÁRY J

Poté když naši dva zranění Wojáci zalehli, přijela Madam Kempová a vybrala od nás 70 zlotých.Naložili jsem jí do auta asi 30 lahví vody a holky (D+S+T) s ní jely k ní domů nabrat pitnou vodu. Když přijely, tak jsme já (K)+D+S+T+ Vítek vyrazili skrz vesnici do lesa na Bručouna. Viděli jsme dům s mnoha okny a potulující se psy. Po návratu zpět jsme ještě zasedli k místním stolům a nakonec jen já, Slíva a Vítek jsme popíjeli rum a víno a zaBručeli si podruhý. Potom jsme se rozhodli, že si uděláme lože na místním beach volejbalovém hřišti, které jsme si uhladili pádly a do něj vepsali H5N1. Spaní bylo velmi příjemné. Jo, a já jsem málem spadla do Kwisy, když jsem šla čůrat. UF!

Teď vyrážíme na poslední Kwisí jízdu, prý nejhezčí úsekJ a Vítek se překonává a balí rychle –HALELUJA!

28/7/12 – Klára

Když jsme vyjeli z kempu (jediná sprcha za celou dobu) čekal nás moc krásný úsek kwisy. Písčité břehy, kamínkové pláže, jez uprostřed lesa, stromy ohlodané od bobrů a jejich vytlapkaná chodidla v písku. Spoustu spadených stromů jsme museli objíždět, podjíždět nebo přejíždět. Dáše moncl od hovada pomalu mizel, a Filip již neházel šavle ze břehu (viz. „Promiň Dášo“).Dáša se s Číňanem jednou udělala. Přijeli jsme do tábořiště, kde jsme potkali domorodce. Hlavně Vitolda alias Vítek/vytek.

Vsuvka – Dáša má asi mrtvou ovci v loďáku, protože jinak si ten smrad nedokáže vysvětlit.

Po rozdělání stanů se část posádky šla podívat do sklepa. Po návratu jsme já, Dáša a Slíva vyrazily do místní knajpy, kde jsme si daly pívo a jídlo. Postupem večera se k nám přidal Vitold a jeho kámoš, pak přišli ještě dav. Máme na něj kontakt a prý v budoucnu pojedeme společně sjíždět Drawu (to jsem zvědavá).  Mimochodem byla zahájena Olympiáda v Londýně a z těch útržků co jsem viděla mi běhal mráz po zádech J

V hospodě jsem potkala 2 místní vojáky (prý jich zde žije 3000 – UF!), kteří se po zatažení účtu Vitoldem s námi vydali do kempu, kde jsme posléze vychlastali zbytek našich zásob rumu, vína a jiných dobrot. Od té doby mám také dost rozmazané vzpomínky, protože jsme do toho dali dva Bručouny.

Na přeskáčku , ale přece…

Vitold se po překonávání toho aby vypadal kultivovaně, po čtyřech odplazil mezi stany do lesa, kde ho potom hledali. Vedle mě se často vyskytoval Matěj (voják paramedik co byl v Afghanistánu). Jeho kámoš Vojtek se po rumech a bručounech nestyděl házet šavle přímo před sebe rovnou do ohně. Pak jsme taky byli na pláži točit „Zdravím dámy“ v polštině, a zpovědnici v lese.

U ohně se taky objevili další tři domorodci kteří přijeli autem. HUA! Rozednívalo se, když jsem usínala. Poté jsem Matěje vyloučila ze stanu. Ráno při příjezdu Mirka (Mirek big boss) jsme zjistili, že nám poláci (nevíme kdo) uradli tři pádla, která jsme nenašli, stejně jako Filipův buřt (Filip byl touto skutečností donucen poprvé v životě vařit). Za pádla jsme každej vysolili 51 zlotejch, což bylo v cajku. Boss nás odvezl na nádro a teď sedíme v německém Gorlitzi a je bouřka, což jsme mimojiné ve středu předpověděla („Až nasedneme do vlaku, tak začne pršet“) A fakt že jo! J

S Kwisou jsme se rozloučili komorním pokřikem H5N1. Toť včerejší a dnešní den očima Kláry Šťastné. Díky Kwiso! (rozděláváme šáňo) – málo moc hustá voda.

(Rozhodčí z vlaku nás chtěl vyhodit a pak donesl kelímky na šáňo)

Filip:

Na nádraží v německém městečku Gorlitz jsem zašel na toaletu. Ve bedlejší kabince se zavřel pořádný helmut a za malou chvilku se začalo ozývat něco strašného. Nejprve ho strašně urval, pak začala stékat moč po míse, pak si usral znova a řekl si sám pro sebe: „Ja, das is gut scheise“ .

Vsuvka k poslednímu dnu (nejspíše Theo):

Potom co jsme projeli krásný bobří úsek jsme dojeli k obrovské hrázi. Průvodce psal: jeďte náhonem a tak jsme jeli. Zde už byl opravdový! konec Kwisy. Šlo jsme hledat tábor. Zjistili jsme, že je potřeba se vrátit náhonem a lodě přetáhnout okolo obří hráze. Takže jsme na tom voljei těžce pádlovali proti drsnému Kwisímu proudu. Pak jsme při přetahování objevili tajný dopis pro Filipa od poláků. Za hrází už to byl jen kousíček k písčité pláži našeho posledního tábořiště. Tam, kde jsme popovídali a popili s nejvíce poláky.

Slíva při cestě domů:

Kwisa se zlobí! Opustili jsme jí a vydali se na cestu zpět do svých domovů. I přesto, že jsme se s ní uctivě rozloučili a popřáli další takové skvělé vodáky, potrestala nás. Počáteční klidná jízda se změnila v paniku a pocity zoufalství. Temnou oblohu protínají mocné blesky a  zdáli je slyšet hřmění. Několik stromů v kolejišti nám znemožnilo pokračovat v krasojízdě. Vyhnáni z vlaku si v klidu pokuřujem cévu, v tom průvodce opět zavelí: „Do vlaku!“. A jelo se. Zanedlouho nás čekala znovu sprcha v podobě přestupu na autobus. Pan řidič byl velmi otrlý a nebál se s námi brázdit mokré silnice nepředstavitelnou rychlostí. Číňan se fakt bál chudák, a tak mu šel rázně domluvit a připomenout, že veze lidi!

Terezka se s jízdou v autobuse také celkem poprala. Žaludek jí trochu plaval na vodě, ale ustála to! Momentálně si vezeme zpocené a zpuchřelé zadnice opět ve vlaku, který nás snad už dopraví do cílové stanice, do Pardubic.

Leckdo by se mohl domnívat, že jsme vyčerpaní a vydáme se rovnou do svých domovů. CHYBA! My jdeme do Gekona na pivo….

Pokračování po návštěvě Gekona…