Adršpach 2016

V Klárčině hlavince se vyvinul nápad, že bychom si měli zase jednou udělat víkend u Vítka v Ádru. Nakonec jsme vybrali víkend na přelomu září a října. Do Havránkovic chalupy v Hodkovicích vypluly tři automobily ze tří směrů. Z hlavního města připlul Filip se svojí Verčou, Vítek a Klárka. Až z Brna splouvala Terka (Bulvička), nováček naší H5Njedničkovské posádky Verča Čechová (mimochodem, máme dvě Verči, tak by to chtělo přezdívky) a její krvelační vlci Bobina (aneb Bestie) a Bastien (alias Zdeněk). Na Vítkovo přání, ať jedeme plně obsazenými auty, mě brněnská část posádky nabrala po cestě v Pardubicích. Zbytek partičky doplnili Leelovinka a Viktor, kteří splouvali z Hradce, ale hlavně se vrátili po roce a půl do Čech a mohli nás tak po celý víkend obohacovat o historky z jejich americko-kanadského dobrodružství.

Cesta s Verčou a Terkou byla zábavná. Verča je tvrdá řidička, brněnským nářečím  fakuje všechny odvážlivce, kteří se vydávají po stejné silnici jako my. Terka zase obstála jako kvalitní navigátorka.  Já seděla vzadu a celou cestu se modlila, aby mě Bestie se Zdeňkem nezakousli. Uteklo to rychle, zazpívaly jsme si pár rádiovejch songů, pár lidí vyfakovaly, ke konci cesty Verča bravurně setřásla trutnovské švestky.

Do Hodkovic všichni účastníci dorazili až okolo půlnoci. Noc probíhala ve znamení radostných setkání, seznamování, popíjení, pohulování a přátelské pohodičky u krbu. A nebylo by to H5Njedničkovské setkání, kdybychom nevymysleli nějaký ten vtípek, či hlášku. Tentokrát, snad v souvislosti s návratem Leely a Viktora z Kanady, jsme pořešovali anglicko-české překlady, načež jsme se po zbytek víkendu plavili na našich originálních překladech světoznámých kapel. H5N1-slovník jsme rozšířili o nové výrazy jako Kořeněný holky, Hoši zpátky na ulici, či kultovní Vrať mi ten niklák!

V sobotu nás po velmi pomalé a bohaté snídani čekal výlet do skal. Samozřejmě jsme tradičně nedodrželi nepsaný vodácký kodex, no co, dochvilnost asi nikdy nebude naše silná stránka. Zde bych ráda upozornila, že nezdržoval opakovaně balící se Vítek, ale zvolna a vydatně snídající Filip s Verčou, prokrastinující Klárka, boty hledající Viktor, no a vůbec, odchod jsme vlastně tak nějak zdržovali všichni mimo Vítka!

Výlet byl parádní, přálo nám nádherné babolétovské počasí, nadýchali jsme se čerstvého skalního vzduchu, nabažili se mocných přírodních tvarů a jevů a vyšplhali se na skalní hrad Střmen. Závěr výletu se nesl ve znamení hledání hospody. Před noční procházkou nás zachránil Vítek, kterého jsme vyslali vlakem pro auto, mezitím, co jsme si ládovali pupky v jedný knajpě.

Na chalupě, když se v krbu rozhořel ohéééééééň, přišel čas na demižón vína. Nejvíc pil Vítek, asi za odměnu. Jak pil, vím já pouze z vyprávění, každopádně do sebe nalil tři čtvrtě demižónu a několik panáků asi za 10 minut. Podstatně delší dobu ze sebe to víno dostával. Celkově Vítek nablil asi půl druhýho kýble, který jsme druhý den ráno slili, přecedili, znovu nalili do demižónu a ještě prodali jako speciální vinařskou odrůdu Havránkův pozdní adršpašský sběr.

Mezi pitím a blitím se Vítek ještě krátce předvedl polonahý před chalupou, detaily si ale my, co jsme se mocného Ádru 2016 účastnili, necháme pro sebe.

I když to vypadá, že nejdůležitější zážitek celého víkendu bylo Vítkovo pití a blití, pro mě byl zásadní a srdcový živý koncert Lucie s Leelovinkou a Klaričkou u krbu. Pro posádku je pak významné rozšíření o nové členy Verču Č. a čivavy Zdeňka a Bestii a především jmenování Bulvičky správkyní webu H5N1.

Ádr 2016 byl plný smíchu, vesmírné energie, lásky a přátelství, jóóóó a taky demižónu vína (než ho Vítek vypil). Takže Vesmííííréééééééé! Děkujéééééééééém! Za vše!

S celým svým H5Njedničkovským srdcem sepsala říční vlčice Dagmarka Filipová, říjen 2016